Projekty ze života: ilustrátorka Adéla Rúčková Moravcová
V nepravidelné sérii Projekty ze života přináším postupně rozhovory, jejichž hlavním cílem je představit menší i větší projekty z různých oborů a nahlédnout pod pokličku jednotlivým realizátorům. Dnes odpovídá zkušená ilustrátorka Adéla Rúčková Moravcová, u které i přes její všestrannost převažuje zaměření na naučnou tvorbu pro děti a obzvlášť ráda má přírodovědná témata, protože vystudovala biologii na Karlově univerzitě.
Ahoj Adélo, jestli bychom mohli začít ujasněním pojmů pro laiky — jaký je rozdíl mezi kreslením a malováním? Pletou si laici často vaše oborové pojmy?
AR: Laici tyhle dva pojmy většinou nerozlišují. Pro mě znamená kreslení práci s linkami, to je většina mých ilustrací, a malování pokládání barevných skvrn. Zjednodušeně — kreslíř vidí svět v čárách a malíř v plochách.
S jakým zadáním jsou lidi zvyklí obracet se na ilustrátory? A vybočuješ nějak z tohoto „průměru“ svou skladbou zakázek?
AR: Zakázek pro ilustrátory je široká škála — propagační ilustrace na weby či různé produkty, storyboardy, maskoti projektů, edukativní nebo knižní ilustrace atd. Já stále častěji spolupracuji na projektech souvisejících s ekologií a hydrobiologií, které jsem studovala na Přírodovědecké fakultě. V kombinaci kreslířské zručnosti a přírodovědných znalostí tkví moje odlišnost.
Co byly Tvé nejnáročnější zakázky z hlediska pracnosti?
AR: Nejnáročnější byla pro mě zatím tvorba knih. Dělám přírodovědné naučné knížky pro děti, které jsou napěchovány množstvím obrázků, práce na nich se počítá na měsíce, někdy i roky.
Vidíš na základě zkušeností výrazný posun právě ve svém zvládání náročnějších zakázek? Vzpomeneš si, co tě u těch prvních překvapilo? Nějaké rady pro začínající ilustrátory v tomto směru?
AR: U dlouhodobých projektů jsem ze začátku neuměla odhadnout jejich náročnost. Když bylo do odevzdání půl roku, zůstávala jsem příliš dlouho v klidu, nabrala další zakázky a potom se samozřejmě dostala do časového presu. Teď si velké projekty rozděluji na menší části, u každé stanovím datum zhotovení a začínám na věci pracovat hned. Lépe se tak odhaduje i prostor pro nové zakázky.
Jakých chyb se může dopouštět i zkušený ilustrátor?
AR: Za zkušeného ilustrátora považuji toho, kdo má dostatečnou výtvarnou zručnost a zároveň je schopný podnikatel. Takový člověk dodržuje termíny, odevzdává 100% práci a má dobré vztahy se svými klienty. Osobně se stále učím týmové spolupráci. Zkušenost z posledního roku — chci-li někoho přibrat ke spolupráci na dlouhodobém projektu, je dobré mít už spolu realizovanou úspěšnou menší zakázku.
Jak probíhá týmová souhra při vzniku ilustrované knihy?
AR: Při tvorbě knihy Člověk a příroda jsme se nejprve sešli editorka, autor textů a ilustrátorka (já) a vymýšleli koncept a vzhled knihy. Je skvělé (ovšem ne vždy se to děje), když autor a ilustrátor úzce spolupracují — my se scházeli několik měsíců a zpracovávali kapitoly, teprve potom začal autor psát a já kreslit. Editorka bděla nad kvalitou výstupů a průběžně práci schvalovala. Finální texty zkontrolovala korektorka, knihu vysázela grafička. Protože se jednalo o naučnou knížku, byla ještě konzultována s odborníkem.
Zkus prosím některou svou zakázku představit detailněji…
AR: Druhým rokem ilustruji unikátní projekt cestovní kanceláře Rady na cestu. Vytvářím cestovatelské deníky pro dětské zájezdy — už máme Londýn, Paříž, Barcelonu, Řím, Dubaj a teď kreslím Budapešť. Deníky s dobrodružným příběhem jsou plné šifer a zábavných úkolů. Díky spolupráci s průvodci, kteří města skvěle znají, mohu třeba do komiksu nakreslit pítko na náměstí Campidoglio v Římě a děti ho v reálu opravdu vyzkouší.
Můžeš dát nějaké tipy pro spolupráci zadavatele s ilustrátorem, aby fungovala co nejlépe?
AR: Osvědčilo se mi sepsat co nejpodrobněji zadání projektu. Mám soubor otázek, na které se na začátku klienta ptám — týkají se jak ilustrací, tak podmínek spolupráce (vyplácení odměny, termín odevzdání). Důležité je určit, co je obsahem domluvené práce a co už jsou vícepráce. Dále klientům předem vysvětlím celý postup tvorby ilustrace, aby věděli, co se bude dít, do čeho mohou mluvit a co nechat na mých zkušenostech. Díky tomu mezi námi vzniká hezký vztah, který je příjemným prostředím pro tvorbu dobrých věcí.
Každý tvůrce časem zraje. Vnímáš u sebe nějak tento vývoj? Snažíš se mu jít cíleně naproti nebo stačí aby se člověk prostě vykreslil a stačí tomu dát jen čas?
AR: Jedna věc je zrání umělecké a druhá rozvoj kreslířské techniky. Vykreslenost je především o píli a každodenní práci. Podobně jako v atletice nebo hře na klavír je potřeba pravidelně cvičit a když vynecháte, poznáte to. Zrání v tvorbě u sebe vnímám jako nikdy nekončící proces. Během let se mění témata, která mě táhnou, i to, co se mi líbí. To má vliv na změny v mém kresebném stylu. Tahle cesta neustálého vývoje přináší vzrušení z tvorby… a myslím, že to je důvod, proč mě to bude vždycky bavit.
