Projekty ze života: Miloš Říha — Skautský institut a jeho projekty

Mira Vlach & Projektový klub
7 min readMar 28, 2019

V nepravidelné sérii Projekty ze života přináším postupně rozhovory, jejichž hlavním cílem je představit menší i větší projekty z různých oborů a nahlédnout pod pokličku jednotlivým realizátorům. Dnes odpovídá Miloš Říha (skautským jménem Šípek), ředitel Skautského institutu.

Šípek za stolem

Ahoj Miloši, jaká je vlastně role Skautského institutu (dále SI) v rámci českého skautingu?

MŘ: Ahoj Míro, předně díky za pozvání k rozhovoru. SI je přímo zřízen organizací Junák — český skaut, což je s cca 60 000 registrovanými členy největší skautská organizace v ČR s více než 100 letou tradicí. SI v té současné podobě vznikl přibližně před 5 lety, kdy jsem se stal jeho ředitelem. V mé původní vizi se měl SI stát institucí, která kultivuje a opečovává tři důležité funkce, které zároveň tvoří povahu naší činnosti. Jsme něco jako skautský think tank, inkubátor nových nápadů a také pečujeme o paměť skautingu, jsme tedy i něco jako paměťová instituce.

Které významnější projekty se vám v SI už podařilo zrealizovat? Kdo je cílová skupina vašich projektů — pro koho je vlastně děláte?

MŘ: Různé projekty mají různou cílovou skupinu, ale obecně nás asi hodně baví cílovka, které říkáme “dospívající dospělí”. To je docela nový fenomén. Jak se prodlužuje život a společnost je blahobytnější, tak pro mladé lidi je snazší odsouvat klíčová životní rozhodnutí (rodina, kariéra, bydlení) do pozdějšího věku. Jakoby se dospělost vynořovala mnohem pomaleji než dřív. To vnímáme jako velkou pedagogickou výzvu dneška a kdybych měl jmenovat jeden projekt, nebo spíš koncept, který se nám myslím daří, tak je to něco, čemu říkáme Fóra SI. První jsme rozjeli na Staromáku v Praze a dnes tam realizujeme kolem 50 akcí pro veřejnost za měsíc. Tým SI na Staromáku je zároveň velmi mladý, je to pro něj velká životní zkušenost. Podobným způsobem se rozjely další týmy na různých místech v ČR. Je to takové skautské: učím se tím, že to dělám, ve společenství, zároveň to nějak slouží veřejnosti.

Jak velkou část práce na projektech zvládáte svépomocí, např. díky výpomoci členů komunity? Najímáte na něco vůbec externí firmy a spolupracovníky?

MŘ: Pro nás obecně platí, že skautská komunita je nesmírně silná. Někdo to počítal a kdyby se všechno dobrovolnictví skautů a skautek násobilo i celkem nízkou hodinovou sazbou, pak je Junák organizace s obratem přes miliardu Kč. My v SI se ale snažíme zároveň být hodně otevření, je to pro nás dost možná jeden z důležitých motivů, otevřít prostor, pro lidi, co mají chuť přiložit ruku k dílu. Bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou skauti. Jediné, na co v tuhle chvíli najímáme externí firmu, je účetnictví, ale stejně to funguje tak, že naše skvělá účetní Lucka za námi chodí do kanceláře.

Pokud to vezmu ale ještě trochu obecněji, tak celá řada našich aktivit, programů nebo projektů se děje na základě spolupráce s externími partnery. Pro mne se otevřenost zrcadlí hlavně v dramaturgii našeho programu, kde je spousta věcí, které děláme s někým jiným.

Jak vypadá vnitřní koordinace a fungování týmu na jednotlivých projektech?

MŘ: Víš, pro mě to není v první řadě o nějakých nástrojích, schématech, směrnicích, ale spíš o takové celkové kultuře a pár návycích. Zkusím vyjmenovat ty věci, které mi osobně připadají důležité. Každé pondělí ráno společně snídáme a střídáme se v přípravě snídaně. Každý týden máme poradu celého týmu, kam každý může přihlásit téma. Není to primárně o výměně informací, ale spíš o společném vymýšlení. Obecně se snažím, aby každý měl v tom, co dělá, nějakého parťáka, se kterým se vidí a může věci probírat. Jednou týdně máme poradu “vedení”, kde projíždíme seznam aktivních projektů, řešíme peníze, komunikaci, produkci apod. Víc než projekty mi připadá důležité budovat něco jako tvůrčí skupiny, které reprezentují hlavní idee SI a z nich pak vypadávají projekty.

Můžeme se podívat podrobněji na některý z dokončených projektů? Pár zajímavostí a představit ho ve faktech a číslech…

MŘ: Možná bych zmínil jeden ten neukončený, právě SI na Staromáku, ze kterého se možná právě stala taková tvůrčí skupina. Nejdřív projekt na omezenou dobu, který skončí tím, že se vytvoří komunita a vznikne něco jako stálá činnost. Dnes 50 akcí měsíčně, které se na FB zobrazí 1,5 mil. lidem ročně. Prostorem projde cca 10 000 lidí za měsíc. Vytváříme zázemí pro desítky dalších organizací. Otevřeno je v podstatě každý den 9–22.

Jedním z projektů SI je i dokument Skauti bez lilie vytvořený ve spolupráci s Post Bellum

Jak ses stal ředitelem SI? Jak ses cítil být pro tuto roli připravený, když jsi do ní vstoupil?

MŘ: SI už nějakou dobu před tím existoval, ale zabýval se v podstatě jenom shromažďováním archiválií se vztahem ke skautingu. Před pěti lety tehdejší ředitel rezignoval a Junák řešil, co si se SI počít dál. Já už tou dobou pracoval na ústředí Junáka na různých projektech, nějakou dobu jsem zasněně chodil po ulici a postupně jsem dal dohromady představu SI, jak vypadá přibližně teď, i když ještě na naplnění oné vize nějaké práce je :-)

Než jsem se stal ředitelem, tak už jsem nějaké projekty řídil, měl jsem firmu a zabývali jsme se strategickým plánováním ve veřejném prostoru. Nějaké zkušenosti s prací v týmu jsem měl, nakonec celá skautská výchova je myslím nejlepší průpravou pro management a fungování týmu. Zároveň jsem nikdy neměl pocit, že jsem připravený, hotový. Bylo to pro mě hodně o učení nových věcí a dodnes je. SI se rychle rozvíjí a člověk musí stíhat růst s ním.

Kdybys měl poradit ostatním v podobné roli leadera v organizaci s mnoha aktivními členy, jak myslíš, že je nejlepší k takové roli přistoupit?

MŘ: Myslím, že důležité je vnímat svoji práci nikoliv jako nadřazenou roli, ale jako roli týmovou. Řídit neznamená se povyšovat, ale především být tu pro ostatní, když potřebují o něčem rozhodnout a zároveň jim nechat maximum prostoru, aby se mohli rozhodnout samostatně. Leader by měl být nejen garantem vize, ale i toho, že je možné se o ní bavit a nacházet v každodenním fungování odpověď na otázku: “Proč to vlastně děláme.”

Junák — český skaut má aktuálně cca 60 tisíc členů. U kolika z nich by se dalo říct, že mají opravdu dobré povědomí o činnosti SI a vašich projektech?

MŘ: Myslím, že po těch pěti letech práce je povědomí o SI velmi dobré a to i mimo Junáka. Nějaká větší evaluace nás ale myslím teprve čeká, úplně tvrdými daty to v tuto chvíli podložit neumím. Krom čísel ze sociálních sítí, které jsem už zmiňoval.

Potýkáte se nějak s tím, že při takovém počtu lidí bývá téměř nemožné vyhovět plně všem? Jak to případně řešíte?

MŘ: V Junáku existuje určitě velká názorová škála, ale co je myslím na Junáku vzácné, že je to nesmírně demokratická kultura na vysoké úrovni. V takovém množství lidí prostě dochází ke konfliktům, k různým pohledům na věc. Ale konflikt sám o sobě není špatný, pokud je konstruktivní. Junák má pestrou organizační strukturu, která začíná u oddílů, které se sdružují do středisek. Ty mají právní subjektivitu. Pak jsou okresy, kraje, náčelnictvo. Hlavní slovo má valný sněm, který se koná jednou za tři roky. Pokud je něco problém, pak každá ta úroveň je vlastně příležitost k diskusi, k vyříkání si věcí a nakonec i k prostému demokratickému hlasování. Máme dokonce i něco, čemu se říká Rozhodčí a smírčí rada Junáka. To je takový náš ústavní soud. :-)

Čím se podle tebe liší čeští skauti 21. století od skautů 20. století?

MŘ: Začal bych tím, v čem je to stejné a stejně živé těch více než 100 let. Že prožít smysluplný život znamená najít lásku k osobnímu rozvoji, nežít sám pro sebe a ctít hodnoty, které člověka přesahují. Stejný je i základ skautské výchovné metody. Týmová práce, pobyt v přírodě, postupně rozvíjející program apod. To jsou věci, které fungují dobře dodnes. No a jestli se něco mění? Možná míň používáme morseovku nebo buzolu a víc moderní nástroje. Jenže to už říkali zakladatelé skautingu, že rybu je potřeba chytat na to, co chutná rybě a ne na to, co chutná rybáři. Prostě i skauting jde s dobou, ale to důležité jádro zůstává stejné.

Máte nějaký vysněný projekt, na který se zatím nedostalo a který je na hranici splnitelnosti, popř. momentálně až za ní?

MŘ: Pořád sníme :-) Já ve skutečnosti takřka neustále ve svojí hlavě žiju ve světě, který bude za tři roky, tak se nechte překvapit :-)

--

--