Projekty ze života: Marian Friedl o hudební tvorbě, produkování alb a cestě hudebníka

Mira Vlach & Projektový klub
12 min readDec 22, 2021

V nepravidelné sérii Projekty ze života přináším postupně rozhovory, jejichž hlavním cílem je představit menší i větší projekty z různých oborů a nahlédnout pod pokličku jednotlivým realizátorům. Marian Friedl je hudebník, etnomuzikolog, pedagog a člen několika hudebních projektů různého zaměření. Účinkuje na víc než dvaceti CD s předními interprety české i zahraniční scény a je držitelem ceny Anděl za autorský projekt Beránci a vlci z roku 2016. Povídat si budeme hlavně o jeho hudební tvorbě.

Marian Friedl je hudebník, etnomuzikolog, pedagog a člen několika hudebních projektů různého zaměření a držitelem ceny Anděl za autorský projekt Beránci a vlci z roku 2016.

Je stálým členem kapel RukyNaDudy (archaická hudba Beskyd), Marian Friedl a 11 PODOB LÁSKY (world music), NOCZ (jazz), Misterios del Amor (písně sefardských Židů), Plaisirs de Musique (barokní hudba). Příležitostně účinkuje také například v projektu skladatele Petra Breinera Slovenské tance či v projektu Jiřího Slavíka Mateřština. Mimo zpěvu hraje na kontrabas, dudy, klarinet, lidové flétny, malý cimbál, kobzu a další nástroje. Aktuálně pracuje na elektrobásnivé desce Černobílý svět, z níž pochází následující klip. Vyjde na začátku roku 2022. Kompletní diskografii si můžete přečíst pod článkem.

Ahoj Mariane, tvoje pracovní náplň a hudební život jsou hodně pestré. Co ve své práci hudebníka vnímáš jako běžnou rutinu a čemu by se u tebe dalo říkat “projekty”?

MF: Rutinu, ačkoli ne v negativním slova smyslu, u mě jednoznačně tvoří závislá činnost. Krom toho, že jsem podnikatel, jsem totiž také zaměstnancem s malými úvazky na dvou školách. V tomto případě jde o pravidelně se opakující činnost, jednoduše mě ve stanovený čas vždy v daný den zastihnete buď v ZUŠ ve Frenštátě nebo na muzikologické katedře v Olomouci. Mé podnikání, týkající se především hudební praxe, je naopak naprosto nepředvídatelné. Tam figuruju současně jako profesionální hudebník, autor hudby a aranžmá, kapelník, producent i manažer. V různých hudebních projektech mám různé úlohy, hraju odlišné žánry i nástroje, takže tam to vše závisí od okolností, které se stále mění. Aktuálně jsem členem šesti kapel s různou mírou aktivity. Kromě toho mě zvou také jako hosta do řady dalších projektů. Mezitím také stále pracuju na přípravách přidružených projektů jako je tvorba klipů, CD, dalších souvisejících publikačních a promo akcích a vším, co s tím souvisí. O rutině tedy v mém podnikání nemůže být řeč…

Tvé poslední dokončené album je Vlastimil Bjaček: Ruky NA DUDÁCH. Jakou roli jsi při tvorbě zastával?

MF: Zde jsem autorem projektu, producentem i autorem hudby či aranžmá. Je zaměřeno na popularizaci dud a představení jednoho z významných interpretů tohoto nástroje, jímž je Vlasťa Bjaček z Frenštátu pod Radhoštěm, mj. můj dlouholetý spoluhráč.

Tvé další nedávné album 11 PODOB LÁSKY vzniklo jako forma rozloučení se zesnulou houslistkou a zpěvačkou Jitkou Šuranskou. Ovlivnil její odchod nějak výrazně formu, jakou album vznikalo?

MF: Jituščin odchod toto album ovlivnil zásadně. My jsme stejnojmenné album plánovali vydat společně s naším triem. Zůstalo ale jen u ideje. Nakonec jsem tedy zachoval koncepci i titul, ale už jsem na něm pracoval zcela samostatně. To se týkalo výběru a zpracování písní i výběru muzikantů. Tím jsem vlastně volně navázal na svůj předchozí projekt Beránci a vlci. Navíc jsem se tím albem vyrovnával s její ztrátou a dalšími životními zkouškami, jimiž jsem v průběhu roku 2019 procházel. Jinými slovy, společně bychom vytvořili zcela odlišnou desku, snad o něco veselejší… Tahle je o mém hlubokém smutku a tápání, ale také o hluboké lásce jako naději…

Jak vlastně běžně vznikají alba hudebníků ve tvých žánrech? Hledáš v tom nějak vlastní cestu?

MF: Já vlastně nemám dostatečný přehled, abych to dokázal zobecnit. Ale řekl bych, že například pokud jde o world music, to je svého druhu pop, možná by se dalo říct takový etnopop. A tak se tam běžně vyskytuje také vysoký podíl vkladu producentů a také studiová práce, v níž muzikanti nahrávají své party zvlášť a vše vlastně vzniká až postprodukcí. Tento systém, kdy ti muzikanti se často ani neznají a mnohdy se potkají až na křtu, mi není blízký. Ale člověk pak má všechno pod kontrolou, naprosto vše se dá upravit počítačově, jenže je to tak trochu lež. Ale je to dnes standard — většina hudby, kterou kolem sebe denně posloucháme jen tak v éteru, vzniká právě tímto způsobem. Mě pořád baví být s muzikanty ve studiu dohromady. Ale přiznám se, že teď v době covidu, byl tento systém v podstatě jediný možný a pár věcí na tu novou desku takto taky vzniklo. Ale žere to příšerně čas a tím také peníze a výsledek se mi nezdá být zas tak moc super, že bych si řekl, že už vždycky jen takto.

Z jakých položek se vlastně běžně skládá rozpočet na tvorbu alba?

MF: V mé hudební oblasti obvykle neplatím hudebníkům honorář — vždy si jen řeknem, že kdyby nějaké prostředky zbyly, rozdělím je. Všichni ale dopředu vědí, že je to blbost, že dostanou jen cédéčka. Takže tato položka v mém případě padá, ale jinak bývá docela významná… Musím ale hudebníky krmit, platit jim cesty i ubytování. Další položkou je nájem studia — to je pochopitelně závislé od jeho prestiže a délky natáčení. Jsou tady ohromné rozdíly, ale hodně pomůže, když muzikanti točí najednou, to zkrátí čas natáčení mnohonásobně. (Ale řekl bych taky, že stále více sílí trend točit si vše svépomocí. Člověk si pronajme potřebné vybavení a vhodný prostor a točí se kdekoli.) Dále je potřeba najmout zvukového mistra, někoho na mix a mastering. Další položkou je grafik a samotná výroba desek. A já ještě obvykle něco investuju i do vytvoření nějaké podoby promo materiálů, byť vydávám přes oficiální vydavatelství.

Vnímáš některá díla jako zlomová pro svou kariéru? Vnímal jsi je tak už v době jejich vzniku?

MF: Pro mě je vždycky nejdůležitější to, na kterém zrovna dělám. A taky mi každé připadá zlomové. Nicméně na každém se učím něčemu novému a jedno z toho, co už jsem se naučil je, že když si poslechnu po čase nějakou svou desku, největší odměnou je, když se mi líbí. To, jestli se jí prodalo sto nebo tisíc a zda mě to posunulo z kariérního hlediska, to už řeším teď velmi málo. Je to pro mě téma jen tolik, kolik mi to pomáhá sehnat podporovatele do dalších projektů. Z tohoto úhlu byli ale určitě zlomoví Beránci a vlci z roku 2016. Byl to první rozsáhlejší projekt, za nímž jsem stál autorsky, režisérsky i produkčně a byl úspěšný. Získal cenu Anděl a navíc byl o něj zájem, takže tento kolos pak několik let i koncertoval. Díky němu jsem získal podporu pro další projekty a také sebedůvěru, že tohle dokážu dělat.

Jak si vybíráš, na čem budeš dál pracovat?

MF: Já se řídím hlavně tím, co je pro mě důležité a co je v daný okamžik vůbec možné. 11 PODOB LÁSKY jsem mohl vydat jen díky podpoře fanoušků — prostě jsem strašně moc chtěl něco takového udělat, tak jsem sebral nějaké peníze, natočil singl a k tomu klip. Pak jsem vyhlásil do světa, o co mi jde a pustil k tomu ten klip jako ochutnávku. A ta komunita mě podpořila. Podobně jsem zajistil financování desky Ruky na DUDÁCH. A teď už mám před dokončením elektronické album Černobílý svět a k tomu jsem natočil čtyři nízkorozpočtové klipy, jimiž pravidelně oslovuju komunitu podporovatelů prostřednictvím mailů a facebooku. Nabízím možnost předplacení CD či umístění loga v bukletu. Natočit klipy bývá ale obvykle dost náročné časově i finančně, takže jsem si dal limit, že do této akce vložím maximálně 5000 korun a 8 dní produkce a povedlo se! Jinak by to ostatně finančně nedávalo smysl… Takže chci jen říct, že se snažím vždycky všechno udělat tak, aby nakonec vyšel nulový rozpočet a teprve pak očekávám, že mi to přinese třeba nabídky koncertů nebo právě důvěru podporovatelů, abych se mohl pustit do něčeho dalšího. Dokud se mi to daří, nezabývám se příliš tím, abych hledal nějakou cílovku a té přizpůsoboval to, co dělám. Zní to možná nadutě, ale tak trochu doufám, že si mě ta cílovka najde sama…

Které ze zdrojů financování jsou pro tebe teď nejdůležitější a které ti umožňují největší tvůrčí svobodu?

MF: Už jsem na to trochu odpověděl, ale dodám ještě, že největší svobodu zažívám, když se nemusím spoléhat na žádné dotace, sponzory, producenty, ale jen na svou fanouškovskou základnu. Ale pozor, ať zas nevypadám jako nějaký super celebritní borec: na desku 11 PODOB LÁSKY se takto podařilo získat cca 170 000 za tři čtvrtě roku. Pro srovnání, pokud si to dobře pamatuju, zahlédl jsem kdesi informaci, že kapela Mňága a žďorp vybrala od fanoušků několik set tisíc během několika dní. Jinými slovy, jsem úplný žabař a právě proto se stále pohybuju na hraně možného — nemít kolem sebe skvělé lidi, za tyto peníze bych neměl šanci udělat tak rozsáhlý projekt jako například 11 PODOB LÁSKY. Když ale ten tým nadchnu, myslím, že by leckterý producent byl hodně překvapený, za jak málo peněz se dá dělat hodně muziky! Odhaduju, že za normálních okolností by taková sedmdesátiminutová deska, kde účinkuje 30 interpretů a každá píseň má vlastní sestavu a tedy i odlišné nároky na sejmutí zvuku, přišla minimálně na půl milionu. My jsme se dostali na asi 230 000 a nemyslím, že by to bylo slyšet. Bylo to ale extrémně náročné připravit, všechno zkoordinovat a potom zvládnout ten natáčecí maraton.

Mohl bys uvést nějaký konkrétní příklad financování nějakého z tvých projektů nebo alb?

MF: Například u desky 11 PODOB LÁSKY jsem poprvé začal od naprosté nuly: byla jen základní myšlenka, ale neměl jsem ani hotový výběr hudebního materiálu, ani peníze a navíc jsem si stanovil docela brzký termín vydání. Na realizaci jsem měl pouze necelých 9 měsíců. Finance jsem se pokusil získat z institucí, které takové projekty podporují. Všude jsem popsal záměr, rozvrh práce, kompletní rozpočet a doufal jsem v to, že mám za sebou jistou historii, která by mohla pomoci vzbudit důvěru, že to dokážu dovést ke zdárnému konci. Získal jsem takto plných 5000 Kč! V první chvíli jsem to chtěl odmítnout, vždyť to téměř nestojí ani za tu administrativu s tím spojenou… Pak jsem si ale řekl, že nebudu pohrdat ani korunou a hledal další zdroje. Obvykle to funguje tak, že když se dohodnu včas s vydavatelem, zahrne mě do svých edičních plánů a žádá tedy oficiální podporu i na můj projekt. Ta suma, kterou takto získá nebývá velká — musím stejně většinu pokrýt z vlastních zdrojů. Ale v rozpočtu kolem 200 000 je už třeba 40 tisíc na výrobu desky opravdu významná položka. Navíc vydavatel pak zajišťuje distribuci a také využije své kontakty a informační kanály, aby se o té desce vědělo. Tomu bych nemohl konkurovat. Různá vydavatelství ale mají jiné strategie, jaký byznys-vztah mít s interpretem. S jedním to mám tak, že si desky odkupuju za plnou cenu a teprve, až se vložená investice prodejem vrátí, budeme se dělit napůl. (V praxi tedy nikdy — tohle není hudební oblast, kde by se takto dalo vydělat.) U jiného si odkupuju vlastní desky za sníženou cenu a to je můj podíl z prodeje. Tak či tak, deska mi pak už nikdy nepatří.

Vzpomeneš si na nějaké věci, které tě při natáčení překvapily? V čem cítíš, že jsi teď jako tvůrce a producent oproti svým začátkům zkušenější?

MF: Ačkoli jsem k tomu nikdy neinklinoval, stal se ze mě projektový a často i krizový manažer. A tohle zná každý, kdo toto dělá — každý projekt je jiný a vyškolí nás v něčem jiném. S přibývajícími zkušenostmi navíc na sebe bereme složitější úkoly. Co je vždycky stejné, je ten proces — na začátku je sen, kterým se zabývám někdy i několik let. Když ucítím, že se okolnosti naklonily příznivě, začnu o něm mluvit a dávat mu kontury. Pochopitelně s tím souvisí výběr hudebního materiálu, aranžování, promýšlení celkové koncepce a s tím související výběr hudebníků. Pak přichází otázka financování a časového plánování. Všechny je pak třeba obvolat, nadchnout, blokovat termíny a vlastně si trochu budovat nějaké záchytné body v jinak naprosto nepřehledném moři proměnných. A i když se člověk už naučil myslet hodně dopředu a všechno řešit včas, stejně je spousta výzev na cestě. Například jsem si půl roku dopředu zajistil ubytování pro muzikanty po dobu natáčení a když jsem tam týden předem zavolal, abych se ujistil, že to platí, oznámili mi, že to nebude možné. Můžete se rozčílit, ale to situaci nevyřeší. Okamžitě tedy voláte všude kolem a doufáte, že tuto náhradu rozpočet unese. Při jiném natáčení jsme vypili studnu a skoro čtyřicet lidí daleko v horách bylo rázem bez vody. Jindy, při natáčení klipu uprostřed zimy, jsme zapadli hned ráno autem a drahocenný čas pak trávili jeho vyhrabáváním. Nebo když jsem režíroval vznik hodinového filmu k projektu Beránci a vlci, v důležitý den, kdy byl potřebný rozsáhlejší komparz, začalo pršet. Všichni tedy zapadli do hospody, čekali na lepší počasí a já jsem platil útratu a ztrácel naději. A mimochodem u Beránků a vlků mi na konci těsně před vydáním chybělo asi třicet tisíc. Měl jsem dluhy, kam jsem se podíval, nebylo možné vůbec rodině oznámit, že po tom všem, co jsem tomu obětoval, ta deska nevyjde ani fakt, že bych potřeboval další peníze. Navíc to prostě vyjít muselo, protože v tom byly grantové peníze, takže v případě neúspěchu bych musel zaplatit úplně vše, co bylo už profinancované. Tři dny jsem nespal a nakonec nějak ty peníze sehnal.

Situace, které popisuješ jsou fyzicky i psychicky dost náročné. Co je pro tebe největší motivací projekty tvořit a vytrvat při jejich realizaci?

MF: Motivací je samozřejmě muzika. To kvůli ní se musím věnovat i projektování, v němž jsem úplný amatér, učím se vše za pochodu. A k tomu dodávám, že si nemůžu ani dovolit zastavit všechny další moje aktivity týkající se jak učení tak menežování koncertní činnosti. Všechno dělám stále současně a prakticky nepřetržitě improvizuju, abych to dal nějak dohromady. Pokud jde o natáčení, jsem obvykle zničený už jen z té fáze příprav a zajišťování a vymýšlení, přitom toužím především po tom, přijít do studia připravený jakožto muzikant a ten čas si tam i trochu užít. Na tom pracuju vlastně nejvíce, aby každé další natáčení bylo pro mě stále krásnějším hudebním zážitkem!

Na čem teď aktuálně pracuješ?

MF: Dokončujeme teď s Martinem Kociánem, vynikajícím muzikantem, zvukařem a sound designérem, již zmíněnou elektrofolkovou desku Černobílý svět, jejíž vydání je plánováno na začátek roku 2022. Tady půjde o čistě autorské album sestavené z mých zhudebněných básní. Bude to myslím pro mnohé trochu překvapivé, protože vykročím do vod elektronické hudby. Vždy přinesu hotovou písničku, k níž přidám nějaký z mých nástrojů, a Martin to pak obléká do elektronického hávu. Takže základ tvoří můj hlas a akustický nástroj, ale převažující ve zvuku bude nakonec ono elektronické, počítačové zpracování. Na albu se vracím k různým klíčovým momentům posledních dvou let, pod jejichž tlakem jsem se sám před sebou obnažil. Jako bych společně se všemi událostmi okolo přišel o svůj ochranný štít, trochu beznadějně se skrýval už jen za maskou, ale i ta nakonec chtě nechtě padne. Moje vlastní zkušenost tak trochu kopíruje onu zkušenost globální, kterou všichni zažíváme. V přípravě mám ale další dvě alba, jejichž natáčení by se snad mohlo uskutečnit příští léto. Jedno z nich je spojeno s cestou za oceán, kde bych měl natáčet společně s muzikantem, který v USA posledních dvacet let popularizuje karpatské píšťaly. Při té příležitosti budu muset opět požádat o finanční podporu. Takže, kdyby některý ze čtenářů tohoto rozhovoru chtěl mé aktivity podpořit, vězte prosím, že číslo účtu na stránkách www.11podoblasky.cz je stále aktivní a slouží přesně k tomuto účelu. Moc děkuju za jakoukoli podporu i poslech mé muziky!

Děkuji za odpovědi a přeji mnoho spokojených posluchačů.

Diskografie a medailonek Mariana Friedla

  • 2014 — album NOCZ and Iva Bittová (jazz)
  • 2014Písně Hukvaldských Beskyd s kapelou RukyNaDudy
  • 2016 — album Divé Husy s Jitkou Šuranskou a Martinem Krajíčkem — nominováno na hudební cenu Anděl 2016
  • 2016 — album Mateřština s Jiřím Slavíkem — cena Anděl 2016 v kategorii world music
  • 2017 — autorský projekt Beránci a vlci — cena Anděl 2017 v kategorii folk
  • 2019 — sólová deska Beskydská Odysea (u Indies Scope), na které představil všechny hudební nástroje tradiční hudby Beskyd z česko-slovensko-polského pohraničí — nominováno na cenu M-S kraje Jantar 2019
  • 2019 — album Píseň ZEMĚ s kapelou RukyNaDudy a folklorním souborem Grunik z Ostravice
  • 2020 — album Archa Dagmar Voňkové společně s Beatou Hlavenkovou, Jiřím Slavíkem, Oskarem Törökem, Marcelem Bártou, Milošem Dvořáčkem — nominováno na hudební cenu Anděl 2020
  • 2020 — album 11 PODOB LÁSKY, které je věnováno památce nedávno zesnulé houslistce a zpěvačce Jitce Šuranské — nominováno na cenu M-S kraje Jantar 2020
  • 2021 — Ruky na DUDÁCH s Vlastimilem Bjačkem
  • 2021Hrajeme na bezdírkovou píšťalu koncovku s Jiřinou Gondovou
  • 2021–2022 — album Černobílý svět (v přípravě)

--

--